|
SED | |
Základní sed jezdce
Správný sed na koni je odvislý na délce třmenů, které upravujeme podle:
délky paže
volně spuštěné nohy, kdy kotník sahá k třmenovému můstku
délku určí cvičitel
Správný sed jezdce by měl vypadat takto:
hlava vzpřímená s pohledem dopředu
trup vzpřímený, pružný v kroku, ve vysokém klusu a pracovním cvalu svislý ke hřbetu koně, v lehkém klusu a rychlejším cvalu nakloněn mírně dopředu podle rychlosti.
ramena jsou volně spuštěná s pohyblivými klouby, vyklenutý hrudník
paže volně spuštěné (ne křečovité držení), předloktí je prodlouženou osou otěže
sedací kosti - jsou oboustranně rozloženy po obou stranách hřbetu a v nejhlubším místě posedu
stehno je lehce položeno po celé přední ploše, kolena měkce přiložená k sedlu
holeň je se stálým dotykem s koněm, lehce přiložena na zadním okraji podbřišníku
paty prošláplé, špička mírně od koně
záda vyztužená v kříži
ramena, kyčel a pata jsou v jedné přímce
Nejčastější chyby v sedu jezdce jsou:
hlava obrácená k zemi
kulatá záda, ramena příliš dopředu, zapadlá hruď
lokty od těla
ruka a palce ve vodorovné poloze
vyosení sedací kosti (větší zatěžování jedné strany)
nepřiložené stehno s koleno
špička příliš odvrácená od koně, držení patou
nadměrné vychýlení svislé osy těla
holeně nadměrně posunuta dopředu nebo dozadu
Působení na koně
1. SEDEM
vyztužením páteře, tlakem sedacích kostí a mírným zakloněním pobízí jezdec koně dopředu. Při zatížení levé nebo pravé strany, nutíme koně pohybovat se v daném směru. Pobídky sedem mají velký vliv na rovnováhu a stejnoměrný pohyb koně.
2. HOLENÍ
jezdec působí na koně nepřetržitým nebo jemným, silným stiskem za podbřišníkem, přičemž je holeň stále ve stejné poloze.
3. OTĚŽÍ
jezdec jí určuje chod, ruch a směr pohybu koně. Jezdec jí nutí koně k přilnutí. Dobrý jezdec používá otěž jemně a citlivě, přičemž je jeho ruka nezávislá na sedu.
4. HLASEM
u mladých koní se používá k pobízení dopředu: používá se hlavně k uklidnění koně.
5. BIČÍKEM
plácnutím po pleci bičíkem pobízíme koně dopředu. Pobídku bičíkem za podbřišníkem používáme k vypracování návyku na pobídky holeněmi a popř. k vynucení poslušnosti.
6. JEZDECKÝM TAKTEM
je součástí teoretického vybavení každého jezdce. Úroveň a zdatnost každého jezdce se pozná při zacházení s koněm. Dobrý jezdec spolupracuje s koněm neznatelnými pomůckami, špatný jezdec působí hrubě na koně. Jezdecký cit a takt je součástí přirozené inteligence.
Nadměrné užívání bičíku, hrubé zacházení s koněm k dobrému jezdci nepatří. Musíme citlivě rozlišit zda se u koně jedná o nepochopení pomůcky nebo o vzdorovitost. |
|
|
