KONÍCI

                         DREZÚRA

       Při drezúře neboli při práci na rovině, záleží nejen na síle koně a koordinaci pohybu, ale také na jeho půvabu. Tady je důležité cvičit koně psychicky i fyzicky a jezdec se musí zaměřit na mnohem dlouhodobější cíle než při jakémkoli jiném jezdeckém sportu. Drezúra je jádrem všech jezdeckých aktivit včetně skoku, ale sama o sobě musí dosahovat daleko vyšší úrovně.

                   PŮVOD DREZŮRY 

       Základy drezúry se vytvořily především v době klasického ježdění za renesance, avšak kořeny sahají až do doby Xenofontovy (kolem 435-354 př. n. l.). Tento řecký válečník, spisovatel a historyk napsal mimo jiné i knihu Hipparchikos (O veliteli jízdy) a Peri hippikes (O jezdectví), které patří k nejstarším a nejslavnějším dílům hipologie. Xenofon napsal ,,Když někdo zkrotí koně natolik, aby nesl břemeno, na něž si zvykl...předvádí ho v plné kráse a řídí jej, aby vypadal vesele a majestátně, hrdě a jako stvořený pro jízdu.“                          

        Sport se stále vyvíjí, zejména v posledních sto letech  a drezúra a drezúrní výcvik se změnily vemi dramaticky. Například když se poprvé uplatnily na olympijských hrách ve Stockholmu v roce 1912, ještě se nepředváděla piaffe a passage, místo toho soutěžící skákali přes pět překážek, z nichž nejvyšší měla 110 cm a poslední byl barel, který se valil ke koni, když se blížil. V moderní době drezúra získala mnohem vyšší úroveň obtížnosti. Přechody jsou nyní přímé, z prodlouženého klusu do passage, musí se předvádět předepsaný počet piaffe a passage a navíc se jezdí podle hudby, což jsou tři faktory, které činí z drezúrních soutěží vrcholnou a velmi působivou událost. Ovšem stále zůstává základní kvalitou dobrá drezůrní práce.