Historie
Chov koní nebyl na našem území nijak řízen, patent Marie Terezie z 13.8.1763 stanovil, že chov koní bude řízen a podporován (jsme tedy v dobách Rakousko-Uherska.) Za vlády císaře Josefa II. byl vydán v roce 1789 Dekret o chovu koní. Řízení chovu koní bylo předáno armádě a v sídlech pluků byly zřizovány „hřebčinské“(hřebčí) stanice. Jejich účelem bylo zajištění dostatečného počtu koní pro armádní účely. Zpočátku šlo o teplokrevné klisny, které byly připařovány polokrevnými hřebci, později se přidávala mohutnější plemena, aby výslední koně byli též využitelní pro zemědělské práce. U zrodu ČT figurují koně Rakouska -Uherska, konkrétně kmeny Furioso, Przedswit a Shagya arab. Pro lepší orientaci si uvedeme stručnou charakteristiku těchto kmenů.
Furioso byl anglický plnokrevník, hnědý hřebec, který působil v hřebčíně v Mezöhegyesi. Narodil se v roce 1841 a založil kmen středně vysokého a středně mohutného koně. Jeho potomci vynikali zejména v zápřahu a jako jezdečtí koně. Časem se vytvořily dvě větve - radovecká - ušlechtilejší (z ní pocházel v Kladrubech působící Furioso XI) a piberská - mohutnější (z této větve byl Furioso XIII, který působil v Pohořelicích na Moravě.)
Przedswit byl taktéž anglický plnokrevník, patřil k nejlepším z rakousko- uherských polokrevných kmenů, jeho potomci byli mohutnější a převážně ryzáci.
Shagya arab, byl arabský polokrevník z Bábolny, byl používán k celkovému zušlechtění.
Na vybudování podoby dnešního ČT měla největší zásluhu tři stáda: kladrubské, netolické a albertovské.
Popis plemene
• dospělý ČT je moderního typu, ušlechtilý a výkonný sportovní kůň, středního tělesného rámce
• má dobré linie a pevný fundament, suché klouby
• stavba těla je korektní a harmonická, tělo je dobře osvalené
• je bez zjevných geneticky podmíněných vad
• hlava je žádoucí suchá, s výrazným okem a klidným výrazem, s výraznými nozdrami
• KVH klisny 161 - 167 cm
• KVH hřebci 162 - 170 cm
Povaha, využití
ČT by měl mít klidnou vyrovnanou povahu a dostatek temperamentu. Je vhodný pro všechny druhy jezdeckého sportu (tj. drezuru, parkury, všestrannost a také vozatajské ježdění), ale celá populace v průměru nedosahuje úrovně světově uznávaných plemen. ( Nicméně se najdou výjimky – v Německu v GP je úspěšný valach po Przedswit XVI-64.) Velmi vhodný je pro běžné jízdárenské či rekreační ježdění a turistiku, dobře splňuje i roli hiporehabilitačního koně. Je vhodný pro začínající jezdce, ale samozřejmě záleží na původu.
Petr Myslík s Pólem a Rendou:
Současnost, chovný cíl
Český teplokrevník se stále šlechtí, cílem jeho chovatelů je (dle SCHČT) „ ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví, je vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplin FEI a je dobře využitelný i pro běžný jezdecký, rekreační a vozatajský sport.“ Chov ČT pokračuje v plném rozsahu v Zemském hřebčinci v Písku, v hřebčíně v Albertovci, v Zemském hřebčinci v Tlumačově, v Národním hřebčíně Kladruby či ve ŠCHK Měník a rozšiřuje se v mnoha dalších soukromých chovech s vynikající úrovní. Chovatelé se snaží dohnat propast vzniklou za éry komunismu, kdy ztratili kontakt s evropskými vynikajícími chovy. Dnes v plemenitbě působí hřebci holštýnští, sportovní němečtí koně či Selle France. Ale vyšlechtit celou populaci ČT, která by mohla konkurovat vyspělým zahraničním chovům - to je ještě běh na dlouhou trať.
Autorka děkuje za lektorování článku SCHČT.
Na závěr ještě zmínka o moravském teplokrevníkovi (pro mnohé čtenáře bude možná překvapením, že jde o oficiálně uznané plemeno…)
Moravský teplokrevník
Tento kůň představoval typ všestranně upotřebitelného koně, který byl vyšlechtěn na podkladě původních domácích klisen orientálního a anglického původu importovanými hřebci, z nichž nejvíce se uplatnily polokrevné kmeny Furioso a Przedswit. Hřebci těchto kmenů z hřebčína Pohořelice a ze zemského moravského chovu silně ovlivnili chov teplokrevných koní v letech 1930-1970 v celém Československu. V roce 1992 byl založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka a v roce 2004 oficiálně uznán MZe ČR a má vlastní plemennou knihu. Současný stav činí přibližně 550-600 koní (zhruba 10 procent z populace ČT) a rozlišují se podle metodiky výpočtů původních genů (za zakladatele se považují plemenní hřebci, kteří působili v chovu na Moravě a v Čechách v letech 1880 - 1950.)
Starokladrubský kůň
POPIS PLEMENE
Výška: v kohoutku 175-180 cm
Barva: bělouši a vraníci
Stavba těla:
Těžká hlava má typický klabonos, oči jsou velké a výrazné. Na mohutném trupu je vysoko nasazen dlouhý, široký, silný a krásně nesený krk. Hřbet je delší a měkčí, silná záď je rovná a mírně skloněná. Silné nohy mají krátké, někdy strmější spěnky a dobře tvarovaná kopyta. Kladrubák vyniká vznosným, dost vysokým reprezentačním chodem. Je odolný, dlouhověký, plodný, s učenlivou povahou. Dospívá později, ale je výkonný, vytrvalý a pracuje do stáří
Tito krásní koně se začali chovat ve světoznámém hřebčíně, v Kladrubech nad Labem. Tento hřebčín je nejstarší nejen v České republice, ale také v celé Evropě. Rodina Pernštejnů zakoupila panství roku 1491. Roku 1579 udělil císař Rudolf II hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína. Císař byl ovlivněn tehdejší módou na španělském dvoře a zaváděl ji do Čech. Začali se dovážet španělští a italští koně, kteří dali vzniknout koni starokladrubskému. Starokladrubský kůň měl sloužit jako prvotřídní kočárový kůň pro císařský dvůr.
Jak čas plynul, starokladrubský kůň se typově vyvíjel a se svým klabonosým profilem hlavy, labutím krkem, velkým tělesným rámcem a vysokou akcí nohou se odlišoval od ostatních koní španělského původu a byl nazván českým koněm (Equus Bohemicus).
Roku 1757 vyhrála rakouská armáda bitvu u Kolína a opilí vojáci, kteří nocovali v hřebčíně, způsobili požár. Ze stájí a budov zbyly jen holé zdi. Štěstí v neštěstí měli koně, kteří byli před válkou přehnáni do Uher. V požáru tedy "zahynul" pouze hřebčín a mnoho informací a záznamů z tehdejší doby. Po patnácti letech "znovuzrození" hřebčína bylo Josefem II nařízeno produkování pouze černých a bílých kočárových koní. Od té doby se začalo plemeno vyvíjet na základě tří hřebců – vraníka Pepoli (nar. 1764) a jeho vnuka a pravnuka Generale a Generalissimus. Dále to byli hřebci vraníci Sacramoso a Napoleone. Po roce 1918 vládla nenávist ke všemu habsburskému a obrátila se i na stádo koní. Bylo rozhodnuto zlikvidovat stáda starokladrubských běloušů i vraníků, jakožto nevhodná plemena pro nové účely hřebčína. Po velkých nesnázích se podařilo zachovat stádo běloušů, avšak stádo vraníků, kteří byli považování za méně ušlechtilé a za obyčejné "tahouny", se likvidovalo a rozprodávalo na maso. Jen díky síle, houževnatosti a pracovitosti těchto krásných vraných koní se pár koní dokázalo zachránit a s postupem času se linie starokladrubských vraníků opět obnovila.
Popis a charakteristika
Starokladrubský kůň se odlišuje od ostatních plemen klabonosým profilem své dlouhé hlavy, která je tak jeho nepřehlédnutelnou součástí. Pokud jste se někdy zadívali do očí kladrubáka, musela vás ohromit jejich laskavost a výraz, který je ve světě koní nezaměnitelný. Starokladrubští koně se vyskytují ve dvou barevnách rázech – černí a bílí. Ačkoliv se na první pohled zdá, že je rozdíl pouze v barvě, není tomu tak. Starokladrubští vraníci mají mimo jiné výraznější klabonos a jsou méně robustní (proto jsou také více vhodní jako jezdečtí koně). Mají nižší akci nohou než starokladrubský bělouš a jeví se jako méně ušlechtilí. Nicméně se starokladrubský kůň jako takový řadí k nejtěžším teplokrevníkům. V kohoutku měří kolem 170-180 cm a jeho hmotnost přesahuje 700 kg. Na mohutném trupu má nasazený dlouhý, široký, silný a krásně nesený krk. Hřbet je delší a měkčí, silná záď je rovná a mírně skloněná. Mají dlouhou a hustou hřívu a ocas, která by se neměla stříhat. Hříbata se rodí v zásadě černá (i starokladrubským běloušům – je to dáno zákonem přírody, jelikož bílá hříbata jsou ve volné přírodě snáze viditelná pro nepřátele a predátory). Hříbata běloušů vybělují i několik let, kladrubáci dospívají později (kolem pátého roku věku) a jsou dlouhověcí (dožívají se kolem třiceti let).
V současnosti
V současnosti je starokladrubský kůň chován jako národní kulturní bohatství v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem a přičleněném hřebčíně ve Slatiňanech. Kromě těchto hřebčínů je starokladrubský kůň chován i v soukromých chovech. Zde jako příklad mohu uvést chov v Hřebčíně Favory. Sídlem Hřebčína Favory je barokní statek Benice, který leží na samotě v krásné, mírně zvlněné krajině bývalého panství arcivévody Františka Ferdinanda d´Este s převahou lesů a rozlehlých luk, tedy s ideálními podmínkami pro chov koní. Ojedinělá trojkřídlá budova je vepsána do rovnostranného trojúhelníku. S přilehlými pozemky byl statek součástí konopišťského panství do roku 1918. Posledním majitelem byl arcivévoda Ferdinand d´Este. V roce 1994 se statek stal sídlem Hřebčína Favory a od té doby prošel kompletní rekonstrukcí. Barokní statek Benice je pro svoji historickou a architektonickou hodnotu zapsán jako kulturní památka.
Velké jezdecké dny v NH
Konec školního roku a začátek prázdnin bude patřit Velkým jezdeckým dnům, které se uskuteční v sobotu 24. června a následnou sobotu 1. července. Dopolední program od 9.30 hod. bude patřit chovatelským ukázkám na nádvoří hřebčína, hlavní program začíná ve 13.00 hodin na závodišti. Pro tuto příležitost již byly rozšířeny tribuny a také věž rozhodčích doznala výrazných změn.
Jezdecké dny se ponesou v tradičním duchu hřebčínských ukázek, takže se diváci mohou těšit na pestré ukázky zápřeží, uherskou poštu, čtverylku, čikoše a předvedení stáda ve volnosti, pushbal, ukázky práce na dlouhé otěži, barokní ježdění, akční ukázky jízdních policií a zlatým hřebem budou vícespřeží starokladrubských koní. Ze zahraničí by se v NH měl představit již zmíněný Národní hřebčín Topolčianky s ukázkami vysoké španělské jezdecké školy a Zemský hřebčinec Dillenburg z Německa chystá pro návštěvníky překvapení. Příležitost bude dána i soukromým chovatelům starokladrubských koní i jiných plemen (koní Kinských, chladnokrevných koní, pony…). Jezdecké dny v Kladrubech nad Labem patřívávaly k velkým svátkům obdivovatelů koní a tak věříme, že i vy přijedete tyto svátky slavit. Jen je potřeba přijet včas, odpolední program v hřebčíně začíná skutečně úderem jedné hodiny po poledni. V rámci akce je připraven doprovodný program včetně velkého orchestru Kmochovy hudby z Kolína, na ozvučení jsme se dohodli s prověřeným odborníkem L. Jandourkem a hlasateli budou zkušení moderátoři Ing. Milada Barešová a František Petřík.
Akci nechceme v žádném případě propagovat stylem světové show či sloganem „uvidíte, co jste ještě neviděli“, na druhou stranu si myslíme, že velkou většinu ukázek jinde v naší republice opravdu neuvidíte. Takže neváhejte, přijeďte, rádi vás všechny v Kladrubech přivítáme.
Bližší informace získáte na telefonu 466 933 832 (ing. Z. Šancová) nebo na www.nhkladruby.cz.
